Bezpečnost práce a malý podnikatel

Také si žijete ve snu, že bezpečnost práce, potažmo i požární ochranu, musí řešit pouze větší výrobní subjekty? Nenechte se uvést v omyl. Česká právní úprava ukládá povinnost řešit bezpečnost práce všem podnikajícím fyzickým a právnickým osobám a co je důležité, bez rozdílu na jejich velikost či zaměření. Pouze dochází k určitým rozdílům u zaměstnavatelů a nezaměstnavatelů, ale jinak je úplně jedno, zda provozujete malou účetní firmu nebo gigantický chemický závod. Bezpečnost musíte řešit vždy!

Vše vychází z naší ústavy, tj. předpisu č. 1/1993 Sb., v platném znění, respektive z jí deklarované listiny základních práv a svobod, tj. předpisu 2/1993 Sb., v platném znění. Na základě listiny základních práv a svobod, má každý zaměstnanec právo na uspokojivé pracovní podmínky a každý občan právo na ochranu zdraví.

Ve smyslu našich ústavních hodnot je tedy zřejmé, že právo na bezpečnost má stejně tak administrativní pracovnice jako třeba svářeč.

A jak se na to tváří zákony?

Rozdíly nenalezneme ani v zákoně č. 262/2006 Sb., Zákoníku práce v platném znění, který ve své části páté, ukládá zaměstnavateli základní povinnosti na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. A ani v zákoně č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, v platném znění. Pokud navíc půjdeme do hloubky a podíváme se do zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, v platném znění, konkrétně do jeho § 13, zjistíme, že tam, kde se v Zákoníku práce uvádí zaměstnavatel nebo zaměstnanec, rozumí se tím i fyzická osoba, která provozuje samostatně výdělečnou činnost (OSVČ).

Jinak řečeno, pokud se v Zákoníku práce ukládá povinnost zaměstnavatele poskytovat zaměstnancům osobní ochranné pracovní prostředky, obdobně tato povinnost platí pro OSVČ (podnikatel musí sám sobě poskytnout osobní ochranné pracovní prostředky). Samozřejmě vše přiměřeně s přihlédnutím k podmínkám vykonávané činnosti nebo poskytování služeb a jejich rozsahu.

Takže zpět k pointě tohoto článku. Proč by měli bezpečnost práce řešit i malí podnikatelé? Odpověď je jednoduchá. Protože mají stejné povinnosti jako ti velcí podnikatelé a firmy, protože oni sami a zejména jejich zaměstnanci mají právo na zajištění bezpečnosti a protože i ti nejmenší, mohou přijít ke stejně velkým škodám a dostat nejvyšší možné sankce (až 2 000 000 Kč) od státních dozorujících orgánů.

A zase ta rizika...

Důležité je neopomínat, že pracovní rizika jsou ve všech profesích. Jen v těch méně rizikových si je většinou tolik neuvědomujeme. Ke vzniku obrovské škody a to nejen na majetku, ale i na životech či zdraví osob, může přitom postačit pouze náhoda, chvilková nepozornost nebo technická závada. Může stačit pouhé zakopnutí či uklouznutí na náledí, špatná obsluha zařízení nebo nevhodně odhozený nedopalek od cigarety. Možností je obrovská spousta. V praxi častým a konkrétním případem podcenění rizik, je provoz firemních vozidel (zejména administrativní firmy, které bezpečnost jako takovou téměř neřeší). Přitom právě dopravní nehody tvoří významný podíl všech pracovních úrazů, včetně těch smrtelných. Vysoká míra rizika hrozí také v různých meších prodejnách, které jsou od podlahy až po strop zaskladněny zbožím, často hořlavým či dokonce extrémně hořlavým zbožím. Nebezpečí číhá i v restauracích či barech, např. i v podobě rizik vytvářených samotnými návštěvníky, zejména potom těmi značně podnapilými. Nebo si opravdu myslíte, že pokud opilý návštěvník ublíží Vašemu zaměstnanci, vy jste mimo hru? Za zmínku stojí rovněž chronické obtíže s pohybovým aparátem u sedavých zaměstnání, v některých případech (práce s PC), umocněné rizikem vzniku syndromu karpálního tunelu nebo obdobných obtíží.

Malí podnikatelé, kteří bezpečnost ignorují, defakto sedí na tikající bombě. Přitom zejména oni, jsou případnou škodou vzniklou nedodržením podmínek bezpečnosti práce ohroženi až na výjimky nejvíce, jelikož velké firmy jsou většinou schopny lépe snést případné škody a to nejen ty, finančního charakteru.