Bezpečnost práce – zbytečná byrokracie?

Jako osoba odborně způsobilá v prevenci rizik v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (dále v textu budu uvádět, snad mě kolegové profesionálové omluví za laický nepřesný výraz, pouze veřejně za užívané označení: „bezpečák“), jsem při výkonu své profese téměř denně terčem kritiky a narážek, zejména ze strany řadových zaměstnanců. Kritika se ani tak netýká mé osoby jako takové, nýbrž spíše bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (dále jen BOZP) jakož to celku. Nejčastěji zmiňovanými argumenty a negativismy jsou: „zbytečná byrokracie“, „buzerace“, „nesmyslnost“ apod. Obdobné narážky slýchávám i v „civilním“ životě a to ze všech světových stran.  Přitom nejsem sám. Obdobné zkušenosti uvádí i řada mých známých, kolegů.

Tak kde je tedy pravda? Opravdu je bezpečnost v té podobě, v jaké ji známe dnes, zbytečnou a otravnou zátěží a to jak pro zaměstnavatele, tak i pro samotné zaměstnance?

Já osobně věřím, že ne. Opravdu věřím ve smysluplnost oboru, kterým se zabývám a téměř denně se o této smysluplnosti snažím přesvědčit nejednoho zaměstnance. Velmi důležitou roli zde však hraje, smysluplná implementace požadavků BOZP.

K čemu je seznámení zaměstnanců s bezpečným pracovním postupem, když je pak praxe taková, jako na obrázku? (Pozn.: na obrázku jsou pouze figurýny, avšak situace je v praxi velmi častá)

A co na to zaměstnanci?

Když se však konkrétního zaměstnance dotážu, co mu na systému BOZP u jeho zaměstnavatele přijde byrokratické, nesmyslné či „buzerující“, povětšinou mlčí. V případě odpovědi se pak zejména doslechnu něco o tom, že je zbytečné používat stanovené osobní ochranné pracovní pomůcky (dále jen OOPP), že je zbytečné, vést provozní deníky, že je zbytečné, chodit na zdravotní prohlídky a že je úplně zbytečné, účastnit se školení se zaměřením na BOZP. Za často úplně zbytečné jsou chápány bezpečnostní tabulky a značení, které často vzbuzují pouze úsměvy a jsou terčem rádoby umělců s lihovými fixami.

Zaměstnanci se však povětšinou, dokud se nestane např. pracovní úraz, na celou věc dívají velmi jednostranně. Například slýchávám: „Proč bych měl nosit respirátor? Je to moje zdraví. Špatně se mi v něm pracuje, tak raděj budu pracovat bez něj.“ Ano. Nepopírám. Práce v respirátoru či za použití jiných OOPP k ochraně dýchacích cest, je nepříjemná, zatěžující až řekněme „otravná“. Druhá strana mince je fakt, že zaměstnavatel rozhodně nevyhazuje často až statisíce za nákup OOPP jen tak pro nic za nic. Pokud již někdo nutí zaměstnance pracovat v respirátoru, pravděpodobně je mu (onomu "nutiteli") dobře známo riziko, které hrozí. A pokud riziko skutečně „zaútočí“, to byste nevěřili, jak dokáže zaměstnanec, který měl výše uvedený názor, rázem otočit. Ono když člověk leží, celý promodralý po selhání srdce a se značnou dušností, např. se silikózou (pozn.: nemoc způsobená vdechováním prachu) v nemocnici, celou věc si v hlavě přehodnotí. Často pak hledá skulinku, jak vše hodit na zaměstnavatele a ze sebe udělat toho vzorného a odpovědného zaměstnavatele.

Bohužel i takto to může dopadnout. Pacient s plicním onemocněním.

Ono obecně, téměř kterékoli opatření BOZP nevzniklo tak, že si někdo od stolu řekl: „A teď to bude tak a onak!“. Drtivá většina nařízených opatření a povinností na úseku BOZP vznikla, jakož to represivní opatření proti opakování pracovních úrazů a nemocí z povolání. Jinak řečeno, předpisy BOZP jsou psány krví těch, kteří se stali obětmi pracovních úrazů a nemocí z povolání.

Zaměstnanci si možná ani neuvědomují, že když je „bezpečák“, jak oni to s chutí nazývají, „buzeruje“ a říká, že to a ono má být tak a onak, že při tom může mít před očima oběť úrazu, který nedávno vyšetřoval. Zaměstnanci často ani netuší, jakých úrazů může být „bezpečák“ svědkem. Jaké banality, zbytečnosti a formality mohou zapříčinit i smrt člověka. Nemají ani ponětí o tom, jak těžké je mluvit s obětí vážného pracovního úrazu, která (včetně minimálně nejbližší rodiny) bude mít celoživotní následky. Opatření BOZP nejsou zbytečná. Stačí se zeptat téměř kohokoli, kdo prodělal závažný pracovní úraz.

Je libo školení BOZP?

Jak se asi cítí onen strůjce všech problémů, "bezpečák", po provedeném řádném školení, kdy zaměstnancům vysvětlil, že ke zvýšení místa práce není dovoleno používat stůl či židli a když prak prochází pracovištěm, kde paní Anička ze stolu věší záclony? Zvláště pak po tom, kdy se účastnil šetření úrazu, kdy zaměstnanec spadl ze stolu po té, co ztratil stabilitu při výměně zářivky a tímto pádem si způsobil vážné poranění hlavy, což ho téměř stálo život. A rovněž věřte, že takový zaměstnanec, který svévolně porušuje předpisy BOZP, by v případě svého úrazu, v případě trvalých následků na svém zdraví, hledal i tu nejmenší skulinku, jak z tohoto obvinit zaměstnavatele. Což se mu také často podaří, díky některé zanedbané formalitě, povětšinou v dokumentaci BOZP.

A zase ty předpisy BOZP

Pravdou je, že velká část předpisů BOZP je velmi komplikovaná, nepřehledná a často i matoucí. Zkušený „bezpečák“ má často problém, říci jednoznačné ANO, či NE. Reálná, hmatatelná opatření, která však z těchto komplikovaných předpisů vystupují, smysl mají. Pak už jen záleží na tom, jak se k nim zaměstnanci, ale i vedení firmy postaví.

Jako typický přiklad ještě uvedu vedení provozních deníků. Tyto se dají vést dvěma základními způsoby: 

1. v případě nutnosti zpětně deník dopíši za libovolně dlouhé časové období; 
2. provedu nutné úkony na zařízení a o těchto pořídím záznam do deníku, který mi tak slouží pro přehlednost, zda jsem něco neopomněl a v případě potřeby i jako důkaz, že údržbě byla věnována maximální možná péče.

Proč se např. u pásových dopravníků musí přesně evidovat provozní doba? No proto, že po určitých provozních hodinách je nutno zařízení vyčistit, promazat či i jinak udržovat. A zařízení bez údržby je? Zařízení bez údržby je zařízením nebezpečným.

Výše uvedeným článkem jsem si ani tak nechtěl postěžovat na tristní stav BOZP v Česku, jakož spíš donutit čtenáře trochu se zamyslet, zhodnotit svá jednání a možná, možná pracovat o něco bezpečněji.

A jak jste na tom vy? Které opatření BOZP vám přijde jako zbytečná byrokracie a „buzerace“?

Autor: 
Ing. Vít Hofman, 
OZO BOZP, TPO