Tak jako spousta jiných, i dnešní článek je inspirován dotazy Vás, čtenářů tohoto webu. Je to totiž již po několikáté, co jsem od Vás dostal položenu jednu a tu samou otázku:
Otázku se tedy pokusím co nejpřesněji zodpovědět tak, aby dávala smysl i běžným, bezpečnost práce nehltajícím, smrtelníkům.
Pojďme na to od začátku. Každý zaměstnavatel má povinnost každou práci, kterou jeho zaměstnanci vykonávají, zařadit do kategorií. Kategorie jsou čtyři, resp. pět. Jsou to:
Do výše uvedených čtyř (pěti) kategorií se práce zařazují z hlediska 13ti rizikových faktorů, kterými jsou např. prach, hluk, vibrace, fyzická námaha, pracovní poloha, teplo, chlad, psychická zátěž, chemické látky a některé další.
Při zařazování se skutečná míra působících jednotlivých rizikových faktorů porovnává s limitními hodnotami pro jednotlivé kategorie a rizikové faktory, stanovenými vyhláškou.
Jinak řečeno, čím je práce rizikovější, tím jsou i bezpečnostní opatření přísnější.
Podle řádně provedené kategorizace prací lze efektivně provádět pracovnělékařské prohlídky, ať už co do jejich obsahu tak i četnosti. Lze smysluplně nastavit pravidla lékařského dohledu nad pracovišti a pracovními činnostmi. Dále lze lépe pochopit rizika, působící na zaměstnance a tím vhodně zvolit a poskytovat osobní ochranné pracovní prostředky, mycí, čistící a desinfekční prostředky, ale i ochranné nápoje. Neméně důležitou kapitolou bezpečnostních opatření, přímo se vážících na kategorizaci prací, je poskytování bezpečnostních přestávek při práci.
Díky správně provedené kategorizaci prací jsou také podchyceny a sledovány takové práce, které mohou zaměstnance ohrožovat někdy i desítky let po ukončení této práce (např. práce s chemickými látkami, jako je azbest nebo i jiné karcinogeny). Zde zaměstnavateli vzniká jasná povinnost, u rizikových prací, vést evidenci o době práce každého zaměstnance.
Né každý zaměstnavatel je prozíraví. Né každý dokáže např. pochopit, že osmihodinová práce u brusky skutečně dokáže negativně ovlivnit zdraví zaměstnance. Kategorizace prací je proces, při němž je empiricky prokázáno, že tomu tak skutečně je a zaměstnavateli tak vzniká taxativní povinnost, přijmout adekvátní bezpečnostní opatření, bez možnosti jejich obcházení (výmluv).
Kategorizace prací v praxi naráží na několik překážek. Těmi nejvýznamnějšími, je bohužel lidský faktor. Přestože je dnes, po novelizaci předpisů pracovnělékařských služeb, kategorizace na tyto služby úzce provázána, právě poskytovatelé těchto služeb (dříve závodní lékaři), stále neplní své povinnosti v takové míře, v jaké by měli. Pokud provedou prohlídku zaměstnance v kategorii 3 ve stejném rozsahu, jako u zaměstnance kategorie 2, celý proces ztrácí smysl.
Podobná situace je i mezi odborně způsobilými osobami v BOZP - poradci zaměstnavatelů, kteří dostatečně neznají předpisy a jejich provázanost právě na kategorizaci prací. K čemu je přesné zjištění míry rizikového faktoru, např. hluku, pakliže právě odborně způsobilá osoba pak zaměstnavateli doporučí zcela neadekvátní ochranný prostředek (buď nedostatečný nebo zbytečně nad dimenzovaný) - nejčastěji v případě chráničů sluchu a ochrany dýchacích cest.
Každopádně a to zejména v poslední době, se věci ubírají správným směrem. O kategorizaci prací se hodně mluví a to jak mezi zaměstnavateli, zaměstnanci, tak i poskytovateli pracovnělékařských služeb. I státní orgány se při svých preventivních kontrolách na problematiku kategorizace prací a na ní provázaných činností zaměřují.
Dá se tedy očekávat, že v budoucnu ještě kategorizace prací dosáhne většího praktického smyslu, než je tomu nyní.
Ing. Vít Hofman - BOZP, PO
IČ: 020 65 681
DIČ: CZ8602215072
V Teničkách 620
686 01 Uherské Hradiště
+420 730 732 751
|
|
Zobrazit profil uživatele Ing. Vít Hofman
