Kdo provádí lékařské prohlídky zaměstnanců?

03.04.2014 19:24

Již mnoho bylo napsáno o kategorizaci prací a s ní souvisejících pracovnělékařských službách.

Poslední dobou však dostávám stále více dotazů, kdo může provádět pracovnělékařské prohlídky. Ono s nedávnou novelizací předpisů, upravujících pracovnělékařské služby, se objevila jedna velká, pozitivní novinka. Vyvstal velký boom, protože dle nových předpisů, zaměstnanci, kteří pracují výhradně v kategorii práce 1, tj. "nejméně" rizikové, mohou chodit na pracovnělékařské prohlídky ke svému "obvodnímu" lékaři. 

Je to však pravda?


Autor obrázku: Clever Cupcakes, zdroj: flickr.com, licence: (cc) creative commons

Pravda to je, ale ne tak docela. Kategorie práce není totiž jediným kritériem, které musí zaměstnanec, resp. pracovní podmínky zaměstnance, splnit, aby prohlídku opravdu mohl provést "obvodní" lékař.

Vše se opět točí kolem dvou hlavních předpisů, tj. zákona č. 373/2011 Sb., vzpp, dále v textu jen zákon a jeho prováděcí vyhlášky č. 79/2013 Sb., dále v textu jen vyhláška.

Zákon ve svém § 59 stanoví následující, cituji:

"vstupní lékařská prohlídka se uskutečňuje u poskytovatele pracovnělékařských služeb, s nímž má zaměstnavatel uzavřenou písemnou smlouvu, nebo u registrujícího poskytovatele, ke kterému vyslal zaměstnavatel osobu ucházející se o zaměstnání, nestanoví-li jiný právní předpis jinak a jde-li o práce uvedené v § 54 odst. 2 písm. b), zákona"

Jiným právním předpisem je zde myšlen zákon č. 262/2006 Sb., Zákoník práce, vzpp, konkrétně jeho § 247. Zákoník práce ukládá jasnou povinnost, že všichni mladiství (do 18ti let), se musejí podrobit vstupní prohlídce u smluvního poskytovatele pracovnělékařských služeb - bez vyjímek.

Práce, které jsou uvedeny v § 54, odst. (2), písm. b), zákona, jsou práce, zařazené výlučně do kategorie první, není-li součástí této práce činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky stanoveny jinými právními předpisy. Zákon však již blíže nespecifikuje, co to jsou jiné právní předpisy.

Ze smyslu pracovnělékařských prohlídek a z logiky věci se domnívám, že jinými právními předpisy jsou např. vyhláška č. 18/1979 Sb., vzpp, vyhláška č. 50/1978 Sb., zákon č. 361/2000 Sb., vzpp, ale zejména, i právě výše uvedená vyhláška č. 79/2013 Sb.

Z toho plyne, že žádný pracovník, který vykonává práci, jejíž součástí je riziko ohrožení zdraví, nemůže, a to bez ohledu na kategorii této práce, absolvovat pracovnělékařské prohlídky u svého "obvodního" lékaře.

Rizika ohrožení zdraví

Rizika ohrožení zdraví specifikuje ve své příloze dvě, části II, vyhláška. Jsou to následující činnosti a práce:

  1. práce ve školách a školských zařízeních podle školského zákona, ve zdravotnictví, v zařízeních sociálních služeb, včetně poskytování sociálních služeb ve vlastním sociálním prostředí osob, a práce v dalších zařízeních obdobného charakteru;
  2. činnosti epidemiologicky závažné;
  3. obsluha jeřábů, opraváři jeřábů, vazači jeřábových břemen, obsluha zdvihacích ramen, obsluha transportních zařízení včetně výtahů a zakladačů a obsluha důlních těžních strojů, stavebních strojů;
  4. obsluha a řízení motorových a elektrických vozíků a obsluha vysokozdvižných vozíků;
  5. řízení motorových vozidel s výjimkou řidičů podle § 87 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., vzpp, pokud je tato činnost vykonávána jako obvyklá součást výkonu práce nebo jsou do místa výkonu práce přepravovány další osoby;
  6. obsluha řídicích center a velínů velkých energetických zdrojů včetně jaderných a chemických provozů, při jejichž havárii by mohlo dojít k ohrožení zaměstnanců či obyvatelstva a k závažným ekologickým následkům;
  7. nakládání s výbušninami, obsluha nebo opravy tlakových nádob, včetně tlakových lahví, turbokompresorů, chladicích zařízení nad 40 000 kcal (136 360 kJ), vysokonapěťových elektrických zařízení;
  8. práce v hlubinných dolech;
  9. práce ve výškách nad úrovní terénu a nad volnou hloubkou nad 10 metrů, kdy je nutné použít prostředky osobní ochrany, kterými jsou osobní ochranné prostředky proti pádu;
  10. práce záchranářů;
  11. práce v klimaticky a epidemiologicky náročných oblastech zahraničí;
  12. hlasová zátěž;
  13. noční práce;
  14. další práce nebo činnosti s rizikem ohrožení zdraví.

Spousta firem se snažila potlačit svou dosavadní kategorizaci směrem dolů, na jedničku. Právě proto, aby zaměstnanci mohli chodit ke svému "obvodnímu" lékaři ať už z důvodu nižší ceny nebo vřelejšího vztahu k lékaři. Také spousta administrativních pracovníků, jejichž práce jsou povětšinou zařazeny v kategorii 1, se svého "obvoďáka" nedočká, protože právě tito nejčastěji řídí služební vozidla.

V neposlední řadě je také dobré pamatovat na to, že vstupní pracovnělékařské prohlídce se musí podrobit i každý zaměstnanec, který je převeden na jinou práci, pokud jde o práci, která je vykonávána za odlišných podmínek od té předchozí. Přitom odlišnými podmínkami je zde myšleno to, zda došlo ke zhoršení kategorie kteréhokoliv ze 13ti rizikových faktorů (prach, hluk, vibrace, nebezpečné chemické látky, zátěž teplem, zátěž chladem, fyzická námaha, pracovní poloha, zraková zátěž, psychycká zátěž, působení elektromagnetického pole a neionizujícího záření, působení biologických činitelů, práce ve zvýšeném tlaku vzduchu). 

Pokud uvedu příklad, např. mistr skladu bude přeřazen do funkce mistra brusírny. Tím dojde ke zhoršení kategorie rizikového faktoru hluku z dosavadní kategorie 1, na kategorii 2. Už toto je rozhodná skutečnost pro provedení nové vstupní pracovnělékařské prohlídky.

Autor článku: Ing. Vít Hofman, OZO BOZP, TPO

Štítky:

| | | |

Zpět