Kouření na pracovišti - kde je pravda?

Při své praxi se často setkávám s dotazy zaměstnanců, jak je to s kouřením na pracovišti. Dokonce i při školeních BOZP, toto téma vyvolává nemalé emoce.

Jak je to tedy s kouřením na pracovišti ve skutečnosti? 

Kde se smí kouřit?

Co se týče objektů zaměstnavatele, je situace poměrně jednoduchá. Objekty se užívají v souladu s projektovou dokumentací. V této dokumentaci už dokonce může být požadavek na zákaz kouření. Pokud ne, má zaměstnavatel právo, stanovit další podmínky pro bezpečné užívání objektu vlastními předpisy - zpravidla dokumentací požární ochrany (např. požární řád). 

No a jelikož kouření přímo ovlivňuje požární bezpečnost, není vůbec nic špatného na tom, pokud zaměstnavatel zakáže kouření v celém objektu nebo dokonce v celém areálu, který vlastní nebo užívá.

Dále platí, že dle zákona č. 379/2005 Sb., vzpp, tzv. "protikuřáckého zákona", je provozovatel povinnen označit zjevně viditelnou grafickou značkou "Kouření povoleno" místa, ke kouření vyhrazená. Tabulka musí mít velikost 12 x 16 cm a její grafická podoba je stanovena přílohou zákona, viz obrázek níže.

Rozhodně tedy nekuřte na místech, která nejsou označena výše uvedenou tabulkou - pravděpodobně se nebude jednat o schválená místa ke kouření.

Dle výše uvedeného zákona je dále taxativně zakázáno kouřit i na některých dalších místech, viz odkaz níže. 

Seznam míst se zákazem kouření.

Kouření povoleno. Platí pro všechny?

Co se týče zaměstnanců, opět jim může být s ohledem na bezpečnost kouření zakázáno vnitřním předpisem zaměstnavatele.

Je zde však i obecné ustanovení zákoníku práce, na které se velmi často zapomíná. Jde o písm. e), odst. (4), § 106, zákona č. 262/2006 Sb., vzpp, které říká, že:

"Zaměstnanec nesmí kouřit na pracovištích a v jiných prostorách, kde by účinkům kouření vystavil také nekuřáky."

Vzniká zde tedy paradox, kdy např. ve zmíněném kuřáckém baru, hosté mohou kouřit dle libosti - bar je prakticky celý zakouřený, ale ve chvíli, kdy se v baru nachází byť jediný nekuřák, barman, jakožto zaměstnanec baru, kouřit nesmí. Totéž samozřejmě platí i pro klienty takového baru, pokud v době návštěvy baru vykonávají pracovní činnost - závislou práci, dle Zákoníku práce.

Kdy smí zaměstnanec kouřit?

Zaměstnanec smí kouřit ve svém volnu, v přestávkách na jídlo a oddech i v bezpečnostních přestávkách.

Mimo tyto přestávky smí v pracovní době kouřit jen na povolení vedoucích zaměstnanců. Takové povolení však žádný vedoucí zaměstnanec udělit nemusí, tj. žádné kuřácké přestávky nejsou ze zákona stanoveny.

Vůči nekuřákům je potom více než vhodné, kuřáky, kteří výkon práce přerušují přestávkou ke kouření, nějakým vhodným způsobem znevýhodnit.

Jako jedna z možností je, že si kuřáci každou svou kuřáckou přestávku napracují. Toto však nelze aplikovat vždy (např. více směnný provoz). Druhou možností je, že nekuřáci dostanou tzv. nekuřácký bonus do výplaty.

Třetí možností je přistoupit k faktu, že kouření je v objektu společnosti zakázáno a každého, kdo si zapálí, upozornit na porušení předpisů BOZP. 

Dle mého názoru, pokud zákaz kouření plyne z opatření zaměstnavatele na úseku požární ochrany, jde o porušení předpisů BOZP zvlášť hrubým způsobem (kuřák může způsobit požár a tím i poškození zdraví či dokonce smrt osob). Za hrubé porušení předpisů BOZP, dle Zákoníku práce, může zaměstnanec obdržet okamžitou výpověď z pracovního poměru.

Konec (o) kouření

Je potřeba si uvědomit, že kouření je zlozvykem, který ohrožuje nejen zdraví kuřáka, ale i zdraví ostatních osob v jeho okolí. Zcela lichý je častý kuřácký argument, že lidé kouří od doby co chodí po světě. Ano. Lidstvo kouří snad již stovky let. Dříve však nikdo nevěděl (nebo se to tušilo jen v omezené míře), jak negativní dopad na zdraví člověka tabákový kouř má. V dnešní době, kdy existuje nesčetně důkazů o fatálních následcích kouření, je situace zcela jiná. A tak jako je samozřejmostí, že dnes nerozděláváme oheň křesadlem, přestože se to tak dělalo po staletí, tak by mělo být i samozřejmostí, že dnes nebudeme ani kouřit.

Druhým nepopiratelným faktem je skutečnost, že kouření je značně obtěžující a to ať už z pohledu zápachu nebo z pohledu nutných kuřáckých přestávek.

Mělo by tedy být v zájmu každého zaměstnavatele, dělat kuřáckou osvětu a snažit se nastavit takové podmínky, aby byli kuřáci citlivě nuceni kouření zanechat, i když se jim to zprvu líbit nebude.

Zdraví máme jen jedno a proto nekuřákům vřele doporučuji, domáhat se svého práva, nebýt na pracovišti vystaven účinkům kouření.