Kouření v zaměstnání

Pokud jste nekuřáci, zcela jistě se Vám poštěstilo, být obtěžováni kuřáky. Pokud se Vám to stane venku na ulici, většinou se to dá vydržet. Pokud se Vám to stane v restauraci, většinou je to vaše dobrovolná volba. Pokud se Vám to však stává v zaměstnání – něco může být hodně špatně!

Jak je to tedy s kouřením v zaměstnání?

Zaměstnavatel nebo chcete-li provozovatel, ve smyslu zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, v platném znění, je povinen místa, kde je kouření zakázáno označit zjevně viditelnou grafickou značkou „Kouření zakázáno“. Ideální se zdá být značka „Kouření zakázáno v celém objektu / areálu“, ale to bychom chtěli asi moc.

Další povinností zaměstnavatele je, místa ke kouření vyhrazená označit zjevně viditelnou grafickou značkou „Kouření povoleno“.

Podoba grafických značek je zachycena níže na obrázcích, jejich velikost musí být alespoň 12 x 16 cm.

Další zajímavou povinností, ve vztahu ke kouření, je povinnost zaměstnance, jemu uložená § 106, zákona č. 262/2006 Sb., Zákoníkem práce, v platném znění a to konkrétně povinnost nekouřit na pracovištích a v jiných prostorách, kde jsou účinkům kouření vystaveni také nekuřáci.

Jinak řečeno. V objektech se smí kouřit pouze na vyhrazených a označených místech. Zaměstnanci navíc nesmí kouřit nikde tam, kde by účinkům kouření vystavili nekuřáky a to bez ohledu na to, zda je místo pro kuřáky vyhrazeno.

Zaměstnanec - nekuřák

V případě, že zaměstnanec, nekuřák, pracuje v kuřáckém např. baru, dochází zde ke zvláštnímu paradoxu. Hosté baru kouřit smí. Zaměstnanci kouřit však nesmí, protože by se v baru mohli nacházet rovněž nekuřáci, které by vystavili účinkům kouření. Zaměstnanec, nekuřák, je zde vystaven účinkům kouření, avšak ne od zaměstnanců – svých kolegů, nýbrž od hostů baru – což je dle předpisů v pořádku. Dá se předpokládat, že si takovou práci zvolil dobrovolně a nikdo mu nebrání ji ukončit. Zaměstnavatel však zcela jistě v takovém případě musí splnit svou zákonnou povinnost, informovat zaměstnance o rizicích a o přijatých opatřeních (při nástupu do zaměstnání), ve vztahu k účinkům kouření. Dokonce se domnívám, že pokud by zaměstnavatel svou povinnost nesplnil a to v rámci vstupního školení (informování) zaměstnance / uchazeče o zaměstnání, tento by následně mohl odmítnout výkon své práce s odůvodněním dle odst. (2), § 106, zákona č. 262/2006 Sb., v platném znění, že o takové práci (práci v zakouřeném prostředí), má důvodně za to, že bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje jeho život nebo zdraví. Takové odmítnutí není možné posuzovat jako nesplnění pracovní povinnosti zaměstnance.

Závěrem ještě zmíním tzv. elektronické cigarety. Nechci zde rozebírat jejich škodlivost či neškodlivost. Česká právní úprava nezná pojem elektronická cigareta. Rozhodující je pojem kouření (ve smyslu škodlivého aerosolu). Takže je zcela irelevantní, zda se jedná o kouření doutníků, dýmek, klasických cigaret, mentolových cigaret či cigaret elektronických. Výše uvedené platí pro všechny.