Odpovědnost zaměstnavatele vs. pracovní úrazy

Nemyslím si, že je dnes mezi většinou zaměstnavatelů jasno v tom, jaká je jejich míra odpovědnosti za bezpečnost a ochranu zdraví při práci (BOZP). Pojďme si v tom tedy udělat pořádek. 

Článek je možná trochu delší, ale měl by uceleně udělat jasno v problematice všem těm, kteří si stále myslí, že odpovědnost nemají.

Odpovědnost zaměstnavatele - vymezení základních pojmů

Nejprve je tedy potřeba definovat, kdo je to zaměstnavatel. Na tuto otázku nalezeneme odpověď v § 7, zákona č. 262/2006 Sb., Zákoníku práce, v platném znění (dále jen Zákoník práce).

Zaměstnavatelem je osoba, pro kterou se fyzická osoba zavázala k výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu.

Definujme dále. § 2, Zákoníku práce vymezuje závislou práci jako práci, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně. Závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě.

Odpovědnost zaměstnavatele i za pracovní úraz brigádníka? 

Pro upřesnění ještě nutno podotknout, že základním pracovněprávním vztahem není pouze pracovní poměr, ale rovněž vztah založený na dohodě o pracovní činnosti (DPČ) a dohodě o provedení práce (DPP).

Základní principy bezpečnosti práce

• zaměstnavatel musí bezpečnost zajišťovat s ohledem na rizika práce;
• péče o bezpečnost a ochranu zdraví při práci uložená zaměstnavateli podle odstavce 1 nebo zvláštními právními předpisy je nedílnou a rovnocennou součástí pracovních povinností vedoucích zaměstnanců na všech stupních řízení v rozsahu pracovních míst, která zastávají;
• povinnost zaměstnavatele zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci se vztahuje na všechny fyzické osoby, které se s jeho vědomím zdržují na jeho pracovištích.

Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že zaměstnavatel odpovídá i za zajištění bezpečnosti např. ve vztahu ke klientům / zákazníkům, kteří se zdržují v jeho provozovně.

Zaměstnavatel rovněž odpovídá za bezpečnost práce "brigádníků." Zde je často kámen úrazu a to zejména při krátkodobých pracech. Např. brigády při počítání dopravy, hostesky, uvaděčky, šatnářky, roznos letáků, rozvoz pizzy, prodej lístků na noční kulturní akci, číšnice, kuchařky, záskok v prodejnách a mnohé další. 

Zcela typicky např. hosteska. Uvedu konkrétní příklad. 

"Najmete si "birigádnici", aby prezentovala v supermarketu Váš produkt. Nový druh kávy. Jde o jednorázovou práci v rozsahu 4 hod. Při přípravě kávy se škaredě opaří na ruce, z čehož bude mít trvalé následky (zjizvenou pokožku)."

Myslíte si, že práce za barem je bezpečná?

Tak jen namátkou. Prokážete, že jste ji obeznámili s návodem k obsluze károvaru / konvice, že jste ji seznámili se základními právy a povinnostmi a zejména, že jste ji informovali o rizicích takové práce?

Jak tedy zaměstnavatel odpovídá? 

• zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům;
• zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci též za škodu, kterou mu způsobili porušením právních povinností v rámci plnění pracovních úkolů zaměstnavatele zaměstnanci jednající jeho jménem;
• zaměstnavatel neodpovídá zaměstnanci za škodu na dopravním prostředku, kterého použil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním bez jeho souhlasu. Rovněž neodpovídá za škodu, která vznikne na nářadí, zařízeních a předmětech zaměstnance potřebných pro výkon práce, které použil bez jeho souhlasu.

Následující §§ 265 - 269, dále specifikují odpovědnost a náhradu škody.

Zajímavý je až § 270, Zákoníku práce, cituji: "Prokáže-li zaměstnavatel, že škodu zavinil také poškozený zaměstnanec, jeho odpovědnost se poměrně omezí." a § 271, cituji: "Zaměstnavatel, který nahradil poškozenému škodu, má právo na náhradu vůči tomu, kdo poškozenému za tuto škodu odpovídá podle občanského zákoníku, a to v rozsahu odpovídajícím míře této odpovědnosti vůči poškozenému, pokud nebylo předem dohodnuto jinak."

Odpovědnost za pracovní úrazy a nemoci z povolání

Co se týče pracovních úrazů a nemocí z povolání, musíme se přesunout až k § 366, Zákoníku práce.

• Zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. 

• Zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu vzniklou nemocí z povolání, jestliže zaměstnanec naposledy před jejím zjištěním pracoval u zaměstnavatele za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen. 
• Jako nemoc z povolání se odškodňuje i nemoc vzniklá před jejím zařazením do seznamu nemocí z povolání, a to od jejího zařazení do seznamu a za dobu nejvýše 3 let před jejím zařazením do seznamu. 
• Zaměstnavatel je povinen nahradit škodu, i když dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud se odpovědnosti zcela nebo zčásti nezprostí.

I pád ze židle může být pracovním úrazem.

Zproštění se odpovědnosti ze starny zaměstnavatele

1. Zaměstnavatel se zprostí odpovědnosti zcela, prokáže-li, že škoda vznikla:
   1. tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní, nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen (pozn. autora: řádně rozhodně neznamená, že zaměstnanec podepsal prezenční listiny školení) a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány (pozn. autora: budou k dispozici doklady?), nebo 
   2. v důsledku opilosti postiženého zaměstnance nebo v důsledku zneužití jiných návykových látek a zaměstnavatel nemohl škodě zabránit (pozn. autora: např. dechové zkoušky), a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody.

2. Zaměstnavatel se zprostí odpovědnosti zčásti, prokáže-li, že škoda vznikla
   1. v důsledku skutečností uvedených výše v odstavci 1., v písm. a. a b. a že tyto skutečnosti byly jednou z příčin škody, 
   2. proto, že si zaměstnanec počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ačkoliv neporušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně, přestože si musel vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem být vědom, že si může způsobit újmu na zdraví. Za lehkomyslné jednání není možné považovat běžnou neopatrnost a jednání vyplývající z rizika práce.

3. Zprostí-li se zaměstnavatel odpovědnosti zčásti, je povinen určit zaměstnavatel část škody, kterou nese zaměstnanec, podle míry jeho zavinění; v případě uvedeném v odstavci 2. písm. b. je však povinen uhradit zaměstnavatel alespoň jednu třetinu škody. 
4. Při posuzování, zda zaměstnanec porušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, se zaměstnavatel nemůže dovolávat všeobecných ustanovení, podle nichž si má každý počínat tak, aby neohrožoval zdraví své a zdraví jiných.

Zproštění se odpovědnosti za pracovní úraz není vůbec jednoduché a povětšinou vyžaduje, aby ve firmě soustavně působila odborně způsobilá osoba k zajišťování úkolů prevence rizik v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, která dokáže podmínky správně nastavit a zejména, vytvořit i administrtivní dokladovou část.

Je tedy na zvážení každého ze zaměstnavatelů, zda dokáže snášet to každodenní riziko vzniku úrazu.