Proč by školení řidičů "referentů" neměla provádět autoškola?

Zjistěte také, proč se vyhnout e-learningovým školením!
Čtěte vyjádření Státního úřadu inspekce práce!

Školení řidičů "referentů", tedy těch řidičů, kteří v rámci svých pracovních činností příležitostně řídí firemní vozidla a tuto činnost nemají sjednanou jako druh práce v pracovní smlouvě, vychází jako většina ostatních školení bezpečnosti práce, z požadavku § 103, zákona č. 262/2006 Sb., Zákoníku práce v platném znění.

Často se setkávám s dotazem, kdo může školení "referentů" provádět. V nemalém počtu firem, je běžnou praxí, že školení "referentů" zajišťuje některé z "místních" autoškol. Méně často se setkávám se skutečnostní, že školení provádí OZO BOZP (= osoba odborně způsobilá k zajišťování úkolů prevence rizik v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci).

Jak to tedy ve skutečnosti je? Na vše nám odpoví již výše uvedený § 103, Zákoníku práce. Ten jasně říká, že školení o právních a ostatních předpisech BOZP zajišťuje zaměstnavatel a že i zaměstnavatel je ten, který určí obsah, četnost a způsob ověření znalostí školení. Jelikož je zaměstnavatel tím, který je za školení odpovědný, je logicky právě na něm, koho školením pověří. Všekeré požadavky na školení, by měl mít zaměstnavatel zakotveny ve vnitřním předpise. Konkrétně tedy co je obsahem školení, kdo školení provádí, jak často se školení provádí, pro koho je školení určeno, způsob ověření znalostí a vyhodnocení ověření znalostí, popř. též další skutečnosti.

Zda tedy zaměstnavatel školením pověří autoškolu, OZO BOZP nebo kohokoliv jiného, je jen plně v jeho kompetenci.

Proč však zastávám názor, že školení "referentů" by neměla provádět autoškola? Odpověď je jednoduchá. Školení má být o právních a ostatních předpisech BOZP, které se vztahují k řízení vozidel. Jinak řečeno, obsahem školení nejsou jen právní předpisy (dopravní předpisy), ale i ostatní předpisy, kterými jsou zejména vnitřní předpisy zaměstnavatele, provozní dokumentace vozidel, popř. i některé další. Autoškola pak ve většině případů provádí výhradně školení právních předpisů - dopravních, tj. zákon č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, v platném znění a jeho prováděcí předpisy. Takové školení je pak zcela nedostatečné, jelikož se nejedná o školení v duchu Zákoníku práce.

Povinností každého zaměstnavatele, provozujícího dopravu, včetně "referentských" vozidel, je zpracovat místní provozní bezpečnostní předpis, upravující pracovní a technologické postupy při provozování dopravy. Předpisem se stanoví pracovní a technologické postupy pro bezpečné provozování dopravy, bezpečnost provádění jednotlivých pracovních operací s ohledem na zvláštnosti pracoviště a pracovní prostředí, na možné ohrožení zaměstnanců povětrnostní situací a na pravidla dorozumívání mezi zaměstnanci při pracovních operacích.

Předpis je součástí povinné dokumentace každého zaměstnavatele.

Zaměstnavatel je přímo povinen, na základě nařízení vlády č. 168/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinnen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky, při provozování dopravy dopravními prostředky organizovat práci zaměstnanců v souladu s tímto nařízením, se zvláštními právními předpisy (= dopravní předpisy), návodem dodaným výrobcem pro provoz a používání dopravních prostředků a místním provozním bezpečnostním předpisem.

V místním předpise je vhodné uvést např. odpovědnosti jednotlivých osob zúčastněných na provozu firemních vozidel, pokyny pro udělení příkazu k jízdě, požadavky na odbornou a zdravotní způsobilost, požadavky na organizaci práce, zejména potom na kontroly, údržbu, opravy vozidel, omezení mikroklimatickými podmínkami, dále např. parkování vozidel, nakládání / vykládání vozidel a v neposlední řadě, pokyny pro vedení evidence o době řízení a pokyny pro dodržování doby jízdy a bezpečnostních přestávek. V předpise může být uvedena další spousta informací, dle konkrétních podmínek zaměstnavatele. V některých případech může být např. výhodné, pokud klíče od vozidel má jedna osoba a v případě, že řidič chce vozidlo použít, tyto klíče dostane až po té, co se podrobí dechové zkoušce na alkohol.

Závěrem bych jen rád podotknul, že v žádném případě nechci podceňovat nebo shazovat práci autoškol. Instruktoři autoškol jsou povětšinou zkušenými lektory s nemalými praktickými zkušenostmi v řízení motorových vozidel, ale z mého pohledu, právě školení dopravních předpisů, není rozhodně tou nejdůležitější součástí školení řidičů služebních vozidel. A to mimo jiné i z toho důvodu, že znalost aktuální právní úpravy - dopravních předpisů, by měla být povinností každé fyzické osoby, která je držitelem platného řidičského oprávnění jakékoliv skupiny.

Jako mnohem důležitější se mi jeví, řidiče obeznámit s konkrétními podmínkami při provozu vozidel ve firmě a s konkrétními podmínkami při obsluze jednotlivých služebních vozidel. Nemělo by se stávat, že zaměstnanec nasedne do vozidla a bude přemýšlet, jak rozsvítí potkávací či mlhová světla, jak si nastaví sedadlo, co značí ta a ta kontrolka rozsvícená na přístrojové desce apod.