Odškodnění vážného pracovního úrazu

 Krok zpět  X Další krok

Povinnost plyne z ustanovení
 
 

V případě odškodnění vážných pracovních úrazů doporučujeme kontaktovat osobu odborně způsobilou v BOZP a příslušnou mzdovou účetní.

Zaměstnanci, který utrpěl vážný pracovní úraz, je zaměstnavatel v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, povinen poskytnout náhradu za:
  1. ztrátu na výdělku;
  2. bolest a ztížení společenského uplatnění;
  3. účelně vynaložené náklady spojené s léčením;
  4. věcnou škodu; ustanovení odst. (3), § 265 Zákoníku práce, vzpp, platí i zde.
Způsob a výši náhrady škody je zaměstnavatel povinnen projednat bez zbytečného odkladu s odborovou organizací a se zaměstnancem.
 

Rozhodněte, zda za úraz berete odpovědnost nebo zda se své odpovědnosti zčásti nebo zcela zprošťujete.

Ods.t (1) 
Zaměstnavatel se zprostí odpovědnosti zcela, prokáže-li, že škoda vznikla
  1. tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní, nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, nebo
  2. v důsledku opilosti postiženého zaměstnance nebo v důsledku zneužití jiných návykových látek a zaměstnavatel nemohl škodě zabránit

   a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody.

Odst. (2) 
Zaměstnavatel se zprostí odpovědnosti zčásti, prokáže-li, že škoda vznikla
  1. v důsledku skutečností uvedených výše v odst. (1), písm. a. a b. a že tyto skutečnosti byly jednou z příčin škody;
  2. proto, že si zaměstnanec počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ačkoliv neporušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,   jednal lehkomyslně, přestože si musel vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem být vědom, že si může způsobit újmu na zdraví. Za lehkomyslné jednání není možné považovat běžnou neopatrnost a jednání vyplývající z rizika práce.

Zprostí-li se zaměstnavatel odpovědnosti zčásti, je povinen určit zaměstnavatel část škody, kterou nese zaměstnanec, podle míry jeho zavinění; v případě uvedeném v odst. (2) písm. b. je však povinen uhradit zaměstnavatel alespoň jednu třetinu škody.

Při posuzování, zda zaměstnanec porušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, se zaměstnavatel nemůže dovolávat všeobecných ustanovení, podle nichž si má každý počínat tak, aby neohrožoval zdraví své a zdraví jiných.